Chorvatsko 2001

 Bylo to někdy na jaře roku 2001, když přišel Jirka s nápadem strávit  dovolenou na jachtě na moři. . A tak se taky stalo. Jiřík sehnal telefonní číslo a zavolal do Kyjova člověku, který vlastní jachtu. Poštou došly Jirkovi informace co s sebou, kolik peněz, jaké jídlo a oblečení, na kterém molu se nachází loď, a spousta dalších informací. Jednou z nejdůležitějších bylo kdy se máme dostavit na loď. To bylo v sobotu 14.7.2001. My se ale rozhodli jet už ve čtvrtek 12.7.2001 v nočních hodinách neboť jsme chtěli navštívit národní park Plitvické jezera. Odjezd byl naplánován od diskobaru Prcek ve 24.00 hodin 

  Vyrazili jsme o něco dříve. Naše cesta vedla k hraničnímu přechodu Mikulov přes Vídeň, kde jsme koupili dálniční známku a dojeli až k Rakousko-Slovinským hranicím. Tady chytly Richarda křeče do obou nohou zároveň a tak je vystrčil  přes přední sedadla.Těsně za slovinskými hranicemi jsme si tedy dali přestávku. Slovinsko jsme projeli docela v pohodě, i přes hranice to bylo bez problémů a tak jsme se ocitli v Chorvatsku. Vydali jsme se směrem na Plitvická jezera. Samozřejmě jsme je přejeli a museli jsme se asi 8 km vracet. Po zaparkování u jezer jsme se vydali na prohlídku národního parku. Těsně před zakoupením lístků za 80 kun což je asi v přepočtu 400,- Kč se byli Jirka, Riki i Koala vyprázdnit. Koupili jsme si lístky a vyjeli takovým autobusem s několika vozy,kterému tam říkají vláček až k nejvzdálenějšímu místu na Plitvických jezerech.Odtud jsme se vydali po stezkách kolem jezer, jezírek a vodopádů zase zpět.Bylo to docela daleko, ale určitě to stálo za to. Voda byla průzračně čistá a jak řekl Koala taková zelená do modra.Všude bylo spousta ryb, které se daly chytat na flusanec jak to nazval Kulich. Po asi tří hodinové cestě jsme došli k lodičkám, které nás převezli přes větší jezero.  Až jsme dorazili ke břehu, tak sebou Jirka plácl na trávu a usnul. Kulich ho záhy následoval. Koala s Rikim si chtěli koupit něco na jídlo a pití, protože jsme si prozíravě na túru sebou nevzali ani pití ani jídlo. Po jídle a odpočinku usedl Jiří do auta a vydali jsme se k  městečku Sukošan, kde jme měli následující den nastoupit na loď. Během cesty jsme byli už tak unaveni, že všichni podřimovali. V Sukošanu jsme se najedli, vykoupali v moři a jeli si hledat nocleh. Jelikož je v Chorvatsku zakázáno spát mimo vyznačená místa, tak jsme se rozhodli, že požádáme domorodce, jestli bychom nemohli přenocovat u někoho na zahradě. Po dlouhém hledání jsme našli jednu paní, která nám to dovolila. Za to jsme ji dali každej 5DM a dvě plechovky českého piva. Ráno se probudil první Richard a vzbudil Jirku s otázkou kolik je hodin. Bylo 5. Ostatní vstávali v 6.00 nechtěně probuzeni domácími, kteří jeli prodávat zeleninu. Po menší hygieně jsme nasedli do auta a odjeli na parkoviště k přístavu.

Až čas pokročil k rozumné hodině vjeli jsme do přístavu a začali hledat molo 22 a loď zvanou LIBERTÁ. Našli jsme ji bez problémů. Po krátkém uvítání a nalodění  jsme se vyrazili do městečka nakoupit chleba na cestu, a do směnárny. Zde proběhla také ochutnávka chorvatského točeného piva Karlovačka. Po návratu na loď nás kapitán šel přihlásit a mohli jsme vyrazit na moře. Při odplouvání jsme se dozvěděli několik výrazů spojených s plavbou na lodi. Např. to, že přístavu se říká marina, provaz na kterém je přivázána loď v marině je muring.  No a na lodích uvázaných na muringu v marině jsou fendry. Česky jsou to odbíječe. Ty zabraňují odření lodí v přístavu. Pružné gumové provazy jsou gumicuky, což je ale docela známé. Z přístavu jsme odplouvali pomocí motoru, ale jakmile jsme projeli kolem majáčků tak jsme hned napnuli plachty. Vítr foukal z boku a tak jsme jeli docela rychle. U nedalekého ostrůvku jsme zakotvili. Zde nás kapitán naučil házet a vytahovat kotvu. Tady jsme se také potápěli a naši přírodovědci Kulich s Jirkou se snažili ulovit různé živočichy. Voda byla suprově čistá jako ostatně všude v Chorvatsku. Asi tak za hodinku a půl jsme vytáhli kotvu a vpluli do nedaleké zátoky, kde jsme přenocovali.

Ráno jsme se nasnídali a vyrazili asi kolem 9 hodiny k národním parků, které jsme chtěli navštívit. Po klidné plavbě jsme se na oběd zastavili v jedné zátoce před přírodním parkem Telaščica. Na ostrově u zátoky byl kopec, na který jsme se rozhodli vylézt. Kulich po cestě nahoru hledal hady, ale žádného nenašel. Z vrcholu se nám naskytl krásný výhled na spousty ostrůvků. Po strastiplné cestě na další, ještě vyšší kopec, kterou jsme nedokončili, jsme doplavali na loď. Všichni jsme měli od ostružin poškrábané nohy a tak nám  slaná voda vůbec nevadila. Po vyplutí ze zátoky jsme zamířili těsně k přírodnímu parku. Z důvodu vybírání poplatků za nocování v parku jsme se rozhodli přenocovat ještě před parkem. Zde jsme začali lovit ryby. Nedařilo se a proto Riki vyhlásil soutěž o pivo ve Sněžence (hospoda ve Vyškově). Tuto vyhrál Koala a začal závodit s Kulichem, kterému se začalo dařit. Oba chytli asi 4 ryby, ale Kulichovi jednu přišlápl Riki na palubu a tak Koala vyhrál. Ráno byl silnej protivítr a tak jízda skýtala nevšední zážitek. A taky jo. Voda stříkala na všechny strany a Kulich při jednom obratu málem utopil kameru. Při vjezdu do přírodního parku Telaščica se vítr uklidnil a my pluli již za klidnějších podmínek až k zátokám na konci parku. Po zakotvení jsme vylezli na kopec a dole pod ním si dali pár piv. Pak jsme šli do nedalekého městečka Sali, kde jsme chtěli koupit chleba. Jirka šel s Koalou a kapitánem a Riki s Kulichem si stopli auto a jeli do Sali stopem. Tam na zbytek chtěli počkat. Zdálo se jim ale, že dlouho nejdou a tak si stopli auto zpět. Po cestě zpět nás ale nepotkali a tak si zase stopli auto do Sali. Tam jsme se ani po druhé nepotkali a tak si pro změnu stopli auto a jeli zpět k lodi. Tam na nás čekali u břehu. Skupina vedená kapitánem si v městečku obešla přístav, sehnala chleba a  vydala se na cestu zpět. Všichni jsme se shledali až na lodi, kde jsme vypila pár piv a šli spát. 

Ráno jsme nepluli moc daleko, jen do zátoky u jezera Mir. To je sladkovodní jezero, ale protože tam prosakuje sůl z moře a voda v jezeře se vypařuje tak, je jezero ještě slanější než moře. Šli jsme si jezero prohlídnout a ještě jsme se stavili na útesech, což byl pro nás skvělý zážitek. Opravdu báječná scenérie.Mezitím nám kapitánova družka uvařila oběd. Při obědvání se před naší lodí objevily dvě slečny, vysvlíkly se a začali se koupat. To bychom nebyli kluci abychom si nevzali dalekohled a nepodívali se detailněji. Po obědě se šli projít kapitán s prvním důstojníkem, jak jsme začali říkat jeho partnerce, a my mezitím umyli nádobí.  Po jejich návratu jsme zvedli kotvu a přejeli z k hranicím přírodního parku. Zde se vydali na kopec jen kapitán, první důstojní a koala. Kulich, Jura a Riki dováděli ve vodě, a na lodi. Pak jsme se navečeřeli, dali si pár piv a vypili asi 0.3 l ferneta a šli spát. Další den jsme se vydali na otevřené moře, podívat se k útesům. Jelikož foukal malý fítr, ale na moři byli docela velkévlny, tak to s naší loďkou docela házelo, což nedělalo dobře Rikimu. Těsně před útesy musel vykonat potřebu Kulich. Čupl si na schodky, vystrčil prcku a bylo to. Jelikož byly vlny tak se ani nemusel vytírat. Byl to v podstatě takovej automatickej záchod. V těchto místech už byl Riki zralej na zvracení, ale držel se. Během jízdy byl Jura stále na přídi, kde skoro pořád podřimoval.U útesů jsme to otočili a kolem majáku Sestrica, jsme projeli národním parkem Kornati a vydali se na nejdelší plavbu národním parkem Kornati a vydali se na nejdelší plavbu naší dovolené až do přístavu Žman. Ten den jsme uplavali asi 47 km. V přístavu jsme loď uvázali k muringu a vydali se do městečka. Jelikož jsme chtěli ochutnat chorvatské víno, tak jsme zašli do jednoho obchůdku a koupili 6 l červeného vína. Vrátili jsme se na loď, povečeřeli a šli si zahrát basket na hřiště. Jelikož domorodé obyvatelstvo s námi nechtělo hrát, tak nám aspoň půjčili balon. Přišli za námi i kapitán a první důstojník. My měli sebou i víno a tak se první důstojník sundal docela rychle. Po dohrání jsme navázali kontakt s chorvatskými teenagery a dopily zbytek vína. Jelikož byla už nálada tak jsme dopili i zbytek ferneta, zazpívali si na molu a šli spát. 

Ráno jsme se domluvili, že poplujeme k mostu, pod kterým jsme projížděli na začátku dovolené a tam počkáme na přesnější předpověď počasí. Tam se Koala s Jurou šli potápět a Riki s Kulichem s byli vysrat a kotvě. Kulich byl z toho tak nadšen, že si chtěl doma na záchodě připevnit na strop řetěz. Předpověď byla špatná a tak jsme se po domluvě vrátili do mariny a vypravili se na české pivo. Zde v české hospůdce roznášely dvě mladé slečny a my získali hned přezdívku duhy. To víte byla žízeň. Další den ráno už nemělo cenu nikam vyplouvat a tak nám poradil kapitán, že se máme jet podívat do asi 60 km vzdáleného národního parku Krka. To je kousek od Šibeniku. My jsme souhlasili a tak se po snídani vyrazilo. Až na to, že jsme zakufrovali v Šibeniku jsme to našli celkem bez problémů. Národní park Krka je v podstatě to samé jako Plitvická jezera, ale není tam tolik vodopádů. Je to spíše kaskádovitá oblast říčky Krka. Po prohlídce jsme jeli zpět na loď a rozhodli se už večer vyrazit domů do Vyškova. Dojeli jsme v pořádku. Ještě ten večer jsme zašli do PDA kde jsme povykládali zážitky ostatním.